Louhování nábytku: kdy ano a kdy raději ne
Kdo někdy zdědil skříň s deseti vrstvami barvy, na louhování narazil: lázeň, která nátěry sundá najednou a bez broušení. Zní to jako zázrak a někdy to zázrak je. Jindy z vany vyjede hromádka dílů, která bývala stolkem. Tady je poctivý přehled, kdy louhovat — a kdy od toho ruce pryč.
Co se v té lázni vlastně děje
Louhování je koupel celého kusu v silně zásaditém roztoku. Ten rozpustí staré barvy a laky naráz — proto je tak lákavé u věcí, kde by škrabka a brusný papír znamenaly dny práce. Háček je v tom, že lázeň nerozlišuje. Stejně ochotně, jako rozpouští nátěry, rozpouští i klih, kterým je starý nábytek slepený. A dřevo se v ní napije vody jako houba, takže po koupeli pracuje, sesychá a hledá si nový tvar.
Kdy louhování dává smysl
U malovaného masivu. Venkovské skříně, lavice, truhly nebo dveře ze smrku a borovice, na kterých se barvy vrství od první republiky — tam je lázeň legitimní zkratka a výsledek umí být krásný. Ani tady to ale není úplně zadarmo: kus potřebuje po koupeli pořádně vyschnout a spoje většinou znovu sklížit. Kdo vám vrátí vylouhovaný kus rovnou „hotový“, přeskočil polovinu práce.
Kdy od něj ruce pryč
U všeho dýhovaného a klíženého — což je prakticky celá éra 40. až 70. let, kterou děláme my. Dýha na těchhle kusech drží na klihu, a klih se v lázni rozpustí: dýha se zvedne v puchýřích, po vyschnutí praská a konstrukční spoje povolí. Stolek pavouk by z louhovací vany vylezl jako stavebnice bez návodu. Takže až vám někdo nabídne, že vám křeslo po babičce „vylouhuje“, utíkejte — a křeslo vezměte s sebou.
Jak to děláme my
Šetrně a po částech. Staré nátěry stahujeme mechanicky a lokálně, původní šelakové povrchy oživujeme, místo abychom je brousili do dřeva, a když je potřeba kus rozebrat, spoje opatrně rozklepeme a klížíme znovu — stejným typem klihu. Je to pomalejší cesta, ale kus ji přežije. Což je u sedmdesát let starého nábytku docela podstatná vlastnost renovace.
Závěrem je potřeba zdůraznit, že dřevo je silně pórovitý materiál, to znamená, že čehokoliv se napije, v něm zůstane. Proto se v naší dílně k louhování uchylujeme jen jako k poslední možnosti odstranění původních laků. Holt při restaurování nábytku zatím neexistuje zázračná metoda, která by nahradila staletími osvědčenou metodu: Krev, pot a slzy.
Nejste si jistí, co váš kus snese? Pošlete nám fotku — poradíme zdarma a bez závazků, ať už ho pak svěříte nám, nebo si na něj troufnete sami. A jak vypadá šetrná cesta v praxi, popisujeme na stránce Renovace.